Moje nová kuchyňka - konečně!

Z historie proužkovaného nádobí...

Zakladatel společnosti Thomas Goodwin Green se narodil roku 1822 v Bostnu – později se rodila přestěhovala do Londýna. V roce 1862 se oženil s Mary Tenniel. Během líbánek se Thomas seznámil s panem Henry Wilemanem, který měl malou hrnčířskou dílnu v kostele Gresley, který byl postaven v roce 1790. Pan Wileman se chystal do důchodu… Thomas se rozhodl stát hrnčířem a od pana Wileman hrnčířství v roce 1864 koupil.
V následujících pěti letech se Thomas zdokonaloval v hrnčířském umění – byla to pro rodinu velice těžká doba – obchodu se nedařilo a rodina se rozrostla o několik dětí. Postupně se začalo rodině i dílně dařit lépe a k dílně byl přistaven domek majitele.
Postupně Thomas zjišťoval, že na všechno sám nestačí – potřeboval pomoc se správou firmy a obchodem – proto část firmy prodaj a získal tak společníka Henry Williama Kinga. Od té doby se firma dědila z otce na syna až do roku 1964.
V roce 1871 propadlo Thomas Green kouzlu bílé keramiky. Jeho nejstarší syn Stanley už se v té době zapojil do firmy a byl pověřen výstavbou nové továrny v blízkosti té původní a postupem čase se stav vedoucím pracovníkem.
V roce 1902 Thomas zemřel a firmu převzal Henry King a Roger Green. Roku 1903 postihl dílny obrovský požár. Dílny postupně přecházela z otců na syny a byla i několikrát prodána. Prošla několika krizemi. Přečkala obě války i hladomor. Měla několikrát na kahánku a vždy se jako zázrakem oklepala. V roce 2001 firmu odkoupila konkurenční společnost, která šla už roku 2004 do dobrovolné likvidace. Ale pak dílnu odkoupila společnost The table top company a začalo se pro změnu blýskat na lepší časy. Pomohla velká finanční injekce, díky které se pořídila nová moderní pec a super moderní laserem řízený stroj, který byl pojmenován Goodwin a díky kterému se zrodila nová puntíkatá řada nazvaná Domino, která byla představena v roce 2005. Možná definitivní špatnou zprávou je, že poslední majitel továrny – firma The table top company se dostala v červenci 2007 do likvidace a veškeré strojní vybavení bylo rozprodáno – teď už to skutečně vypadá na úplný konec této pohádky…

Třešňové šuplíky...

To jsem takhle jednou po ránu nemohla dospat, tak sem tiše zasedla k počítači a koukám, co je nového na Aukru - a nestíhám valit oči - parádní šuplíky s třešněma... Po takových sem toužila od doby, co jsem zjistila, že existují - našla sem inzerát (bohužel pozdě - prodáno...) Navíc s cenou "kup teď" což je u třešní vzácnost. Tak jsem hnedka po ránu koupila takovou krásnou věc. Prodejce byl zdaleka, ale psal, že plánuje cestu do Prahy, tak jsem se rozhodla počkat... A když volal, že zítra bude v Praze, zjistila jsem, že bude vystavovat na stejné výstavě jako můj manžel... měli stánek jen pár kroků od sebe - takže zbytek už vyřídili chlapi a já si doma počkala na své parádní šuplíčky...

Struhadlo na zelí...

Neměla jsem ani tušení, že něco tak pěkného existuje, tak jsem si koupila podobné struhadlo s růžičkama, protože kombinace dřeva a porcelánu je mi moc příjemná. Až jednou při toulkách po Čechách jsem na jedné kozí farmě objevila tuhle nádheru...Drze jsem majitelku oslovila, abych zjistila, jestli na struhadle hodně lpí a vylíčila jí, jak moc se mi líbí. Dohodli jsme se na výměně - já jí při další návštěvě přivezla svoje růžičkové struhadlo a malý dárek navíc a odvážela jsem si domů překrásné třešňové struhadlo... Mám ho o to radši, jak jsem k němu přišla ♥

Můj první "pruháč"

Tak tímhle mlýnkem to všechno začalo - stál tenkrát (asi před 12 lety) asi 900Kč, což bylo pro mě opravdu hodně (měla jsem čerstvě po maturitě), ale tak moc se mi líbil, že mi ho moje sestra koupila jako dárek... Myslím, že to bylo ve Vihohradské tržnici. Pak byl léta klid až do doby, kdy jsem našla fotečku pruhovaných hrnečků v časopise... začala jsem lovit na internetu... a brzy jsem měla v hlavě seznam všeho pruhovaného, co potřebuji...

Polévková mísa "modré třešně"

Jednu krásnou sobotu se na mě usmálo štěstí a při brouzdání bleším trhem jsem objevila tuhle krásnou terinu... cena byla přijatelná, což nebývá zvykem, tak jsem se jí ujala a už má místečko u nás doma na poličce...

Třešínkové hodiny

Hodiny nám ve sbírce dlouho chyběly, ale dočkali jsme se...Prvně jsem je viděla na bleším trhu, ale prodejce za ně chtěl 12 000Kč, takže jsem odešla bez nich. Příště jsem si všimla slevy na 9 000Kč. Stejné hodiny se objevily i na Aukru, kde se ani za 6 000Kč neprodaly. Stále jsem vyčkávala... Jednoho dne jsem se po dlouhé době vypravila na Buštěhrad (tam se konají trhy starožitností pod širým nebem) a co nevidím - "moje" hodiny... Nedalo mi to a s pánem jsem se zapovídala... Skončili jsme na ceně 3 000Kč a já si své nové hodiny odvážela domů - celá nadšená ☺

Srdíčka (těch není nikdy dost)

Oblíbila jsem si plechová "krajková" srdíčka a pár jsem si jich nasbírala... Dělají nám parádu po celém domečku, ale hlavně v ložnici, kde jich nad postelí visí nejvíc... Některá jsou na svíčku, jiná jen tak pro krásu. Velikou radost mi udělalo srdíčko na podstavci - když se v něm zapálí svíčka, tak je o romantiku postaráno...

Modro-bílé nádobíčko...

Tenhle prima porcelán vyrábějí v Anglii a sbírají ho podobně jako se u nás sbírají "modré třešně". Firma má dlouhou historii a spoustu fanoušků mezi sběrateli, ale ani to jí nepomohlo při zvládnutí celosvětové krize a v současné dobře bojuje o přežití - já jí držím palce - moc se mi tohle nádobí líbí a ráda bych si zařídili kuchyňku právě jejich proužky...

Mé modré třešně

Sbírám "modré třešně" - to je moje největší a trvalá úchylka...takové postižení nebo úděl... moje radost :o) Začalo to jedním hrníčkem a teď už těžko hledám místečko pro nové úlovky...Tohle prostě nemá konce. Nejvíc mám hrníčků, ale dříve třešnička na ledasčem, takže jsem během těch let sbírání splašil i některé lahůdky...Nejvzácnější je asi struhadlo a určitě taky váhy s porcelánovým "ciferníkem" nebo nástěnný kafemlýnek. Dlouho jsem se načekala na hodiny, ale už je mám! Nedávno jsem za rozumnou cenu sehnala i velkou polévkovou mísu (tzv. terinu) - to bylo radosti...Ještě je pár kousků, které bych si přála, tak snad se na mě brzy usměje štěstí... Asi největším snem zůstává porcelánový mlýnek s třešničkou a vysoká časová konvice se sítkem...